Adventní zamyšlení Hany Lipovské

Cestou z adventní svatovítské katedrály jsem docela neadventně přemýšlela nad několika čerstvými “pražskými” rozhovory s několika velmi schopnými lidmi.

Hlavní myšlenka rozprav byla (skoro) vždy stejná:
“Už se s tím [rozpadem té či oné části naší společnosti, hodnot atd.] musí něco dělat.
Chtělo by to/mělo by se/musíme…”
– a pak přišel hlavní bod:
“Ale budou na to potřeba peníze, aby se zaplatili spolupracovníci. Nikdo to nebude dělat zadarmo. Nejdřív musíme najít sponzory/granty.”

Dlouhodobě s tímto pohledem nesouhlasím.
Dobrou věc člověk dělá s přesvědčení.
Potřebuje-li být někdo placen, pak buď ona věc není dobrá, nebo onen spolupracovník není správným mužem na správném místě.

A tak jsem si cestou po té nádherné Nerudovce,
která se dnes měnila v příslib budoucí skluzavky, představila podobné rozhovory někdy před dejme tomu 1988 lety.

Kristus na břehu jezera osloví pár rybářů – a ten jeden sice jde, ale hned mu říká:
“Ba ne, pane. Takhle to nepůjde.
Budeme muset nejdřív sehnat nějaké peníze.
Zadarmo ti nikdo nebude apoštolovat.
Ti lidi mají svou práci a živí rodiny, mají hypotéky, děti, jestli je chceš přitáhnout, musíš jim zaplatit.
Možná bychom si mohli zažádat o římský grant.
Mohl bych jít za Pilátem. Von nás, Židy, sice moc nepodporuje, ale zkusit se to musí.
Jo, a měli bychom to založit aspoň jako o.p.s., musíme mít nějakou právní subjektivitu.
A správní radu. A logo. Hlavně logo musíme mít…”

Představuji si, jak by se na tom břehu jezera Kristus obrátil a pomalu kráčel pryč v západu slunce; voda by smývala jeho stopy a Petr (neboť to byl sám Petr, skála, na které byla založena církev) zůstal stát a mluvit v pozadí.

A nebo méně apokryfně:
představuji si Jana Gregora Mendela, jak se místo s hráškem moří v té krásné zahradě na Mendláku s formuláři žádostí o podporu primárního výzkumu.

A nebo Misese, Hayeka a Poppera, kteří nejprve shánějí sponzory na podporu psaní svých textů, a pak teprve zakládají Montpelerinskou společnost.

Než jsem došla k nádraží, zformulovaly se kdesi čtyři body:

1. Pokud člověk své věci věří, pak nepotřebuje začínat činnost sháněním peněz, ale prací. Je-li práce dobrá, člověk hlady neumře.

2. Odpůrci komunistů v Rusku a později i u nás prohráli, protože byli rozdrobeni do desítek drobných skupin.
To je pochybná výsada “takyintelektuálů”: kdekdo chce mít svou vlastní skupinku, aby bylo sdostatek předsedů, místopředsedů, tajemníku a lidu funkcionářského vůbec.

3. Jestli prohrávají hodnoty v souboji proti “liberálům”, pak je to kvůli nepokorné neochotě spolupracovat na stejné věci.

4. Pokud šlo z dvanácti nevzdělaných chlapů-rybářů vybudovat něco, co přežilo v plné síle dva tisíce let,
tak máme vždy ještě alespoň tu jednu, první a poslední, naději.

Klidný a požehnaný Advent!

Příspěvek vytvořen 37

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek