Genderový stereotyp v písni Beskyde, Beskyde

Za volantem si občas zanotuji a zrovna včera si tak zpívám Beskyde, Beskyde, když v tom jsem si s hrůzou uvědomil, jak závadová tato píseň je!
První sloka je ještě docela v pohodě, konec konců podpora biodiverzity je správná, EU jí štědře dotuje a ovečky, pasoucí se na horských loukách v dokonalé synergii s turismem, já říkám: proč ne?

Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide?
/: Černooký bača ovečky zatáčá. : /

Navíc velice pozitivně lze vnímat i narážku na etnický původ černookého bači, děti aspoň uvidí, že i nebílí lidé mohou být úspěšně integrováni.
V druhé sloce se mi však v hlavě rozbliká červené genderové světýlko:

Aj bačo, bačo náš, černú košulku máš,
/: kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš?: /

Taky cítíte ten závan genderového stereotypu odkudsi z devatenáctého století? Kde autor textu bere tu jistotu, že maměnky jsou od toho, aby praly košile? Copak se té maměnky nikdo nezeptal na to, zda by raději místo praní košulí nechtěla studovat na vysoké škole nebo se věnovat architektuře, medicíně či komponování hudby? Je žena pouhým nástrojem v rukách mužské tyranie a despocie? Já říkám NE a NE!
Avšak třetí sloka ve mně vyvolala doslova tísnivý pocit z předsudečného zla, neboť ukazuje, že se nejedná o nahodilé pochybení jednotlivce, ale o systémový, permanentní intergenerační defekt:

Já nemám maměnku, ale mám galánku,
/: ona mi vypere černú košulenku : /

Zde autor dovozuje, že k praní košil neslouží už pouze maměnky, ale ženy jako takové. Tohle už je explicitní útok na celou množinu, definovanou společnou genderovou identitou. Nejhorší a zároveň nejprimitivnější genderový stereotyp, buranství. Anebo záměr, přímý úmysl s cílem poškodit, ublížit?
Okamžitě jsem zpěv ukončil a zbytek cesty jsem se tiše a hluboce styděl, že jsem si předem neuvědomil, co je skutečným obsahem a záměrem dané tzv. “lidové” (chtělo by se teď spíše říci: nacionalistické, fašistické) písně. Ano, přátelé, je třeba být ostražitější a důkladněji si uvědomovat pravý obsah toho, co jsme si mnohdy automaticky přenesli ze svého dětství, od svých rodičů a prarodičů. Zda to obstojí i v dnešních přísných společenských měřítkách, a zda se nevědomky nestavíme na stranu zatuchlých pořádků dávno minulých století.

Příspěvek vytvořen 37

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek