Mirek Cirnfus

Mirek Cirnfus: Sklep

Nedávno jsem vyklízel sklep.
Konkrétně sklepní kóji číslo 11.
Ve tvaru pravotočivého el,ukrytého víc vlevo než vpravo uprostřed.
Původně jsem chtěl všechen ten bordel naložit do auta,odvézt na kraj lesa a nechat to tam zrecyklovat,protože příroda je mocná a ekologická víc, než všechny ekologické organizace idiotského ekoterorismu celé marnosti.
Když jsem ale otevřel plaňkové dveře a zapálil starou voskovku,která byla v drátěném oku na zdi,stal se zázrak. V mihotavém světle svíčky na mě dýchl vesmír vzpomínek. Závan krásného světa. Světlo,tma,zima i žár v jedné pikosekundě. Okamžik blaha srovnatelný s tím,když strčíte prsty do klína rozhicovaný holky a ona udělá takový TO Áááách, chytne vás pevně za ruku a vy víte,že už z tý krásy není cesty zpět.
Típnul jsem knot a zajel pro láhev bělma a stoličku a pak se teprve,náležitě vybaven, ponořil do té nádhery. Ve skafandru emočního zesilovače,s myšlenkovým ekvalizérem a všepropojující šňůrou očekávání, jsem začal lovit v galaxii minulých světů.
Co nához,to kapitální úlovek.
Tak třeba.
Hned z kraje jsem šlápnul na starou lyži. Tu druhou jsem zlomil v roce 1975,hned první den pobytu na horách,kam jsme byli já a bratranec Petr Polák,zřejmě ve snaze o vaporizaci našich existencí,vysláni rodičema.
Nebo,starej kufr plnej starejch fotek. Babička s dědou v Bozděchu,kde hráli všechny hlavní role a byli už tenkrát celebritama!!!
Á nébo,stříbrný příbory,porcelány,broušený vázy,dózičky,krabičky,korále,sošky a hodinky,který jsem sledoval celý dětství a který mi udělaly radost až teď, po padesáti letech,v hlubokých sklepních vodách, pod nánosem prachu nezapomenutelnosti.
V rohu v krabicích celou knihovničku mého dětství!!
Starý angličáky!!!
PikoVláček!!!!!!!
Ve voskovém papíru,pečlivě šňůrkou zamotanej kožich z dob,kdy měl děda v Praze kožešnictví!! Zřejmě z několika týraných zvířátek!!
A taky starej dobrej chlebníček. Z tvrdýho hnědýho plátna,s koženým popruhem na rameno a boční kapsou.
Zip jsem projel mejdlem a jede jako za mlada!!
Byl v něm zmačkanej obal od žvejkačky ještě z dob,kdy mi k životu stačily trenky,tričko,vjetmanky,rybářskej prut,jedno jídlo denně a parta kamarádů.
Já jsem v tom sklepě prděl blahem,přátelé, a mám zase pár báječnejch rekvizit do svého chrámu zla a nenávisti,obec Věšín,čp.371.
Včera mi přišla soudní obsílka. Šukátého prcátého mrdna mě čeká další kolo soudní taškařice s udavačskou sviní Kalibovou z neziskové organizace InIustitia.
Zřejmě to prohraju,ale v podstatě je to jedno.
Za padesát let ten rozsudek najde nějaký můj potomek ve sklepě a při svitu svíčky se krásně pobaví.
Na to se těším nejvíc.

(Převzato z Facebooku Miroslava Cirnfuse)

Příspěvek vytvořen 37

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek